Zase jsem měl možnost si potvrdit jednu místní zvláštnost a to tu, že podle oblečení nepoznáte jaké je roční období. Stejně jako v létě, tak i v zimě tady potkáte jednoho člověka v tričku z krátkým rukávem a druhého v bundě. Jediný rozdíl mezi zimou a létem je ten, že v zimě si holky vezmou do night clubu k minisukni vysoké boty. Teda v létě jsem tu vlastně ještě nebyl, tak to nemůžu tvrdit s takovou určitostí, ale čerpám ze zkušeností jiných a z toho, že už jsem tu zažil tři ostatní roční období.
Já měl na sobe jen tenké tričko a přesto mi bylo vedro jako v ruským filmu. Ale potkal jsem lidi v kožených bundách, pláštích a dva černoši měli šusťákové soupravy zapnuté až ke krku. Vydal jsem se do stínu domova. Doom navrhoval, že bychom mohli jet na pláž k moři. Tentokráte na východní pobřeží, což máme dvakrát až třikrát blíž, než jsme byli včera. Mě se ale moc nechtělo a navíc se ve tři zatáhlo, a tak jsme nejeli nikam. Zbytek odpoledne jsem strávil tím, co už jsem dlouho neudělal. Přiřadil jsem tomu pracovní název "driftování". Prostě jsem nedělal nic. Jen jsem se válel v posteli, nemyslel na nic pracovního a "driftoval na sever" (viz Cimrman - Dobyti severního pólu Čechem Karlem Němcem). Řeknu vám, že je to docela zajímavý pocit. Ale více jak tři hodiny "driftování" jsem nevydržel, a tak jsem šel zase dolů uvařit něco k jídlu a zapnout počítač. Standardní postup workoholika.
Velikonoční pondělí
Velikonoční pondělí v Anglii jsme si museli udělat sami. Tady se to totiž nijak nedrží a všichni to berou jako normální volný den. Jen s tím rozdílem, že některé obchody mají zavřeno, což se zase tak často nestává. Mě ale hlavně zajímalo, že má otevřeno Jessops, kam jsem šel hned s foťákem. Teda stavili jsme se tam autem. Řekli mi, že dneska mají ve skladě zavřeno, že mám přijít ve středu a oni mi foťák vymění. To pro mne v praxi znamená, že přijdu jako tradičně v sobotu, protože jinak se do města nedostanu. Tak jsem řekl, že v sobotu jsem tam jako na koni a mohli jsme pokračovat dal. Každé Velikonoce tradičně vyrážíme až kolem poledne. To je čas, kdy oficiálně Velikonoce končí, ale pro nás to nikdy neplatilo. Ani tento rok jsem tradici neporušil a u holek jsme byli přesně ve dvanáct nula nula. Protože jsme neměli pomlázku, museli jsme improvizovat. Český člověk si ví rady vždy, takže jsme použili dvoumetrovou bambusovou tyčku, která se používala na věšení prádla. Místo mašle musel stačit toaletní papír. Dvoumetrová pomlázka je na manévrování přeci jen trochu velká, takže jsme opět byli nuceni použít mozek. Doom čekal u auta a já šel zazvonit. Vytáhl jsem holky ven. Postavil je vedle sebe na vzdálenost právě oněch dvou metrů a donutil je zavřít oči. Načež Doom vytáhl z auta "pomlázku" (vešla se tam tak, tak) a mohli jsme začít. Myslím, že se toto řešení docela ujalo. Jen paní domácí výprask odmítla s tím, že není "česká girl".
Pak jsme vyrazili do hospody na billiard. I přes to, že jsem tvrdil, že hrát neumím a že mě to nebaví, tak jsem hrál taky. Naštěstí jsme hráli v místnosti, kde jsme byli sami, tak to nebyla zase taková ostuda. Jinak by si náhodný pozorovatel musel myslet, že na to přes chlast ani nevidíme, protože jsme občas "nedávali" ani vyložené šance. No, holt nejsme profíci. A hlavně já.
Závěr Velikonočního pondělí přišel velice brzy. Kolem páté hodiny jsme vyrazili z hospody a šli k autu. Už z dálky jsme viděli na zemi sklo. Místní zloději jsou natolik barbaři, že když kradou rádio, tak musí rozbít okénko, aby se dostali dovnitř. Tato veselá příhoda udělala tečku za oslavami, protože jet večer do night clubu a nechat tam otevřené auto nepřipadalo v úvahu ani tady.
