Anglie - země zaslíbená ... možná. Ale komu??
Začněme třeba takovým vystřízlivěním. Že nám na Velikonoční pondělí ukradli autorádio a to ještě tak stupidním způsobem, že při tom museli rozbít okénko u spolujezdce, jste si mohli přečíst už minule. Bylo to za bílého dne, ve městě a ještě navíc za přihlížení kolemjdoucích, kteří potom zavolali Policii.
No, co jsme mohli nadělat? Nic. Jedině si koupit nové rádio. Podařilo se mi přesvědčit Dooma, že kazeta jako zvukové médium už není zrovna to pravé a že si tedy má koupit CD. Tak si nakonec CD přehrávač do auta koupil, ačkoliv do té doby nedisponoval ani jedním CDčkem. Ty jsme jeli koupit do Leeds o víkendu. Přestože jel nakupovat hlavně on, tak já jsem si jich přivezl domu ještě víc. Ale to už by byla zase jiná "story".
Ted zpět k ukradenému rádiu. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se o týden později v utery ráno vzbudili a zjistili, že pondělí je zřejmě smolný den. Rozbité okénko na autě zaparkovaném před domem nevěštilo nic dobrého. A taky že jo. Nové rádio bylo zase v prachu. Tentokráte sice rozbili jen malé zadní okénko, ale zase navíc poškrábali lak, ulomili kousek palubovky a vypáčili jeden "reprák". Prostě "příjemné" překvapení. Naštěstí jsme, stejně jako v minulém případě, našli lístek se vzkazem a přiděleným referenčním číslem případu od Policie. Navíc tam tentokrát stalo, že zloděje chytli. Později jsme se dozvěděli, že docela zajímavým způsobem. Zapůsobili tu totiž tzv. "sousedské hlídky", či "sousedé na stráži", jak jste mohli vidět v některých filmech. Viděli podezřelého člověka, tak jej chytli a našli u něj rádio. Kolikrát se až divím, že někdy nezastavili mne, když jdu náhodou pěšky ve svém koženém "křiváku".
Ještě tentýž týden k nám domů přijela docela fešná policistka. Sepsala protokol, ale hlavně - dovezla to rádio, včetně CDčka, které bylo vevnitř - to koukáte, co? To my taky. A samozřejmě, že jsme jí to i řekli, že v ČR by musela vystát dlouhou frontu (možná ne jednu) a ještě by nedostala nic. No, nicméně rádio je zpátky, takže zase hrajeme.
Nová Au-pair
Určitě jsem se už zmínil, že tu z České, potažmo Slovenské republiky, nejsme sami. K našim dvěma kamarádkám (z nichž jedna je navíc spolužačka mé sestry) přibyla další.
To jsme se takhle jednou procházeli po městě a obdivovali vojenský tank, jenž stál na náměstí. Nebojte se nešlo o žádné osvobození, či nábor do Kosova. I když o ten nábor vlastně ano. Bylo pěkně, tak vojáci vytáhli techniku na náměstí a lákali lidi do armády. My do ní stejně vstoupit nemohli, protože cizinec tu musí být minimálně pět let, aby mohl vstoupit. Aspoň, co se týče Royal Navy a Royal Marines. Vím to, protože už jsem si s nimi dříve dopisoval, když jsem chtěl vstoupit a nevzali mě. I když tady na náměstí byli Royal Dragons a vypadali, že by se i ukecat dali.
Ale jak jsme si tak stáli a bavili se. Tak najednou přiletěla nějaká blondýna a byla úplně jako šílená. "Vy mluvíte česky?" "Vy fakt mluvíte česky?" atd., atd. Minimálně čtvrt hodiny s ní nebyla vůbec rozumná řeč, protože se z toho nemohla vzpamatovat. A to je tu teprve čtyři měsíce. Potom jsme, po lehkém konverzačním cvičené z češtiny, z ní dostali papír se seznamem Au-pair v oblasti Yorkshire (tedy u nás). Takže teď disponujeme takovým seznamem. Naše původní nadšení ale zarazilo jeho přečteni. Teď se divím, že nám ho vůbec dala. Nejenom, že tam nejsou naše dvě známé, ale na seznamu převládají jména jako: Karol, Vladimír, atd. Takže jsme ten seznam dodnes ani nepoužili. I když... Plánujeme udělat nějakou akci jen pro krajany v našem okolí. Anglie je Čechů a Slováku plná a známe se i z Internetu, Myslím, že kdyby se něco zorganizovalo, tak by se určitě zúčastnilo více, jak deset lidí, což je na náš domeček až dost.
Svátek Práce
(jak to zajímavě vypadá, když se práce napíše s velkým písmenem, že? ;-)))
Nevím, jestli se tu slaví První Máj a pálení čarodějnic, ale dost silně o tom pochybuji. I když v pondělí 3. května bylo volno, a my měli prodloužený víkend. Celý týden předtím pěkně svítilo sluníčko, takže se dalo čekat, že o víkendu bude opět škaredě. Navíc také proto, že jsme se zmínili, že bychom chtěli jet zase k moři. Jak jinak oslavit Svátek Práce, než ležením u moře?! Už jsme tam dlouho nebyli. Naposledy vlastně přesně před měsícem. A to musím počasí poděkovat, že nám tenkrát vyšlo krásné. Teď jsme chtěli zase jet na druhou stranu a podívat se opět na východní pobřeží.
Ale počasí se samozřejmě zachovalo podle očekávání. Bylo sice pěkně, takže se dalo jit do města, ale na moře to nebylo. Naštěstí v pondělí se umoudřilo. Asi sluníčko vědělo, že jsou prázdniny, tak se rozhodlo, že nám ty dva dny vynahradí. A nebo na to zapomnělo a svítilo protože předpokládalo, že budeme všichni v práci. Přijeli jsme k moři, které bylo studené jak v ruském filmu (jak taky jinak, že... začátkem května). Ačkoliv na pláži byla spousta lidí, ve vodě nebyl, mimo jednoho surfaře, vůbec nikdo. Možná děti, které tam byly tak něco nad kolena. To nás ale neodradilo. Jako správní Češi a blázni jsme (jako jediní) vyrazili. Taky na nás všichni koukali. A možná si mysleli, že jsme právě přijeli z nějaké země věčného ledu a sněhu, nebo tajně volali do pohotovosti sanitku. Pochybuji ale, že by za námi do toho ledu nějaký záchranář vlezl. Choulostivá místa těla mi zmrzla ještě dříve, než jsem se vůbec stačil namočit celý. Nakonec jsem zjistil, že v tomhle se stejně plavat nedá. Chvíli jsme si pohráli s vlnami a šli zase na slunce.
Takhle jsme teda oslavovali. Chtěli jsme také udělat z auta, za pomoci záchodového papíru, alegoricky vůz a projíždět městem, ale jednak mě to napadlo až pozdě a hlavně - tady by to asi správně nepochopili a nevzali to. Nicméně to mám v planu na příští rok. Pokud budu v ČR. Myslím, že se k tomuto planu připojí i pár kamarádů, takže bychom mohli udělat i kolonu vozidel doprovázenou průvodem.
