Tenhle příspěvek je zřejmě posledním v této sekci. Úmyslně jsem napsal "zřejmě", protože stále nevylučuji možnost, že se do UK ještě vrátím. Je to opravdu skvělá země se skvělými lidmi. Do zdejšího životního stylu máme ještě hodně daleko.

Původní plány na víkend byly opravu velké. Měli jsme jet někam na jih, na vojenskou akci. Ve firmě s námi totiž pracuje jeden fanatik, který ač původem Angličan, strávil dvacet let svého života v Německu. Tento maník jezdí na staré motorce BMW se sajdkou. Občas chodí v oblečení, které by se dalo směle označit jako uniforma. Doma skládá model tanku jedna ku pěti. A spolu s přáteli potom pracují na nějakém německém bojovém vozidle. To samozřejmě jedna ku jedné. Do práce nám donesl ukázat i dva samopaly. Naštěstí už znehodnocené a neschopné střelby.
No a tenhle náš kamarád jel na jih právě na jednu z jejich akcí, kde se "hraje na vojáky" a taky (nebo hlavně) chlastá. Podotýkám že ta hra se vůbec nepodobá těm, co jsme hráli jako malí kluci. Viděl jsem fotky z minulé akce a vypadalo to skoro jako z války. Bojový štáb, mapy, uniformy včetně hodností, dýmovnice a podobně.

Když dlouho žijete v zahraničí, tak se vám v rodné vlasti zaručeně začnou hromadit problémy. Jak jinak tomu může být - znáte české úřady. Protože jsme my oba, "emigranti" co jsme opustili vlast za lepší prací, potřebovali zařídit v ČR spoustu věcí, naplánovali jsme si dovolenou. Ale aby to byla dovolená se vším všudy, tak jsme to nechtěli pojmout jen jako pracovní cestu, ale rozhodli jsme se to spojit i s výletem po Evropě.

Tento článek jsem nazval Střípky proto, že je to vlastně něco jako Erbenova Kytice. On to také nenapsal, ale sebral. Alespoň takhle jsme se to učili, pokud si dobře pamatuji. Omyl není vyloučen. Co jsme se ale určitě neučili je to, komu že to vlastně sebral ;-)))
Ne, že by se tu za poslední dobu nic nestalo, ale nic tak velkého, aby to vydalo na celý samostatný článek.

Tak je to tady. Ikon&Diva udělaly ve městě správné "tóčo". Tady vás musím upozornit, že pokud jste nečetli článek Noční kluby, tak byste to měli napravit, protože budu volně navazovat. No, ani ne tak volně, jak navazovat.
Původně jsme si mysleli, že konkurenční boj zničil Ziggyho a ten byl donucen zavřít. Usuzovali jsme z toho, že kdykoliv jsme jeli kolem, tak tam byla tma. Náhodou se mi ale podařilo zjistit, že tomu tak úplně není. Jednou jsem jel kolem asi v půl třetí v noci (sem měl tak náhodou cestu) a před klubem bylo dost lidí na to, aby se tam právě potkali. Navíc vevnitř bylo ještě světlo, takže Ziggy nezavřel, ale zřejmě jen omezil provoz. Což mě docela potěšilo, protože bych se tam rád zase jednou podíval.
Další novinkou je fakt, že je tu zřejmě ještě jeden noční klub, o kterém jsme vůbec nevěděli. Sice nikdo z nás ani neví kde je, ale v jízdním řádu místních autobusů je zastávka "Monkgate Night Club". Budu to muset podrobit pečlivějšímu průzkumu. Stejně jako Gallery, kam jsem ještě neměl tu čest se dostat.

Neděle odstartovala druhou polovinu čtyřdenních velikonočních prázdnin. Ráno jsem vyrazil do města aby se mi podívali na foťák, který mě v Blackpoolu tak nemile překvapil. Standardní cesta - tři čtvrtě hodiny do centra, abych viděl staženou roletu a zjistil, že mají zavřeno. To mě teda dostali. Než jsem vyrazil zpátky domů, tak jsem si ještě prošel náměstí, které bylo plné velikonočních stánků. Tady se Velikonoce vlastně jmenují Easter, takže by to měly být spíše "Easterní stánky". Většinou ale byly všechny stejného charakteru. Buď nějaké křehké blbiny (tzv. kýče), nebo jídlo. Prostě nic zajímavého.

Prodloužený víkend jsme prakticky začali už ve středu, což byl poslední Petrův den v UK. To se muselo pořádně oslavit. To jsme také udělali. V nočním klubu jsme byli jako obvykle až do konce, kdy nás začali vyhazovat ven. Pak jsme ještě chvíli poseděli doma a poté Petra odvezli na vlak. Problémem bylo to, že byly asi čtyři hodiny, když jsme šli spát. Vstávání ráno v sedm nebylo vůbec nic příjemného. Ale na druhou stranu, kdy je, že? V práci jsme to vydrželi bez ležení na stole a dokonce jsme i pracovali. Jen už jsme to nezvládli večer. Doom si šel chvíli lehnout a usnul. Já jsem pořád něco dělal a čekal na desátou hodinu, kdy se dá vyrazit do nočního klubu. Jenže v půl desáté už mě to opravdu přestalo bavit a šel jsem spát taky.

Protože tu poslední dobou počasí vypadá, jako by zima ani nikdy nebyla, nebaví nás sedět pořád doma. S výlety jakoby se roztrhl pytel. A protože se držíme hesla, že nejlepší akce jsou ty neplánované, tak se na výlet vždycky dostaneme jako slepec k houslím.

Protože se tady zavírají hospody v jedenáct večer, tak tu musí být noční kluby, aby se potom dalo někam jít. V Yorku byly donedávna čtyři. Teda alespoň pokud já vím. Noviny sice uvádí jen tři, ale zřejmě ten jeden vypouštějí záměrně. Je to totiž house klub, který má možná trochu uvolněnou morálku (který noční klub nemá?). Tenhle je v kostele a pustí vás tam v jakémkoliv oblečení. Stačí zaplatit šest liber za vstup a můžete si dělat, co chcete. Tomu, že se s tímto klubem nějak nepočítá, napovídá i to, že ani tam po jedenácté hodině nedostanete alkohol. Klub totiž od města neobdržel správný status.

Zatímco v Čechách jsou (teda vlastně byly) prvomájové průvody a jiné atrakce, obyvatele Yorku mají svůj Viking festival. Celá akce vlastně začala už ve čtvrtek. Byly otevřené různé výstavy, galerie a jiné atrakce. Hlavním dnem však byla sobota. Tady se totiž musí makat od pondělí do pátku od rána do večera.
Ne jako v ČR, kde nikdo nic nedělá a přesto všichni mají všechno. A nebo, že by to tak nebylo? A jo, vlastně, teď si vzpomínám. Tak už tomu dávno není. Tak dobře jsme se měli za minulého režimu. Jenže Češi jsou děsně nespokojeným národem. Takže jsme si před několika lety "vyzvonili" to, co máme dnes. Nic. Dnes už někteří lidé opravdu něco dělají, ale je jich málo. A někteří i něco mají, ale těch je ještě méně. No nic, nemá cenu to rozebírat, hlavně že je pohoda. A nesmíme zapomenout, že:

Hodně lidí se divilo, jak jsem vypadal, když jsem přijel do ČR na Vánoce. No jo, no. Byl jsem neoholený a zarostlý. Holit jsem se odmítal, jako protest proti uniformnímu chození oholený do práce. Ale nakonec jsem se přeci jen oholil. A co se týče vlasů. Naposledy jsem se stříhal někdy o letních prázdninách. Pro ty z vás, co už jste dlouho že školy venku a na to, aby vám to připomněly vaše děti je ještě brzy - letni prázdniny jsou červenec a srpen. Teda alespoň tuším. Taky patřím do výše uvedené kategorie.

Tak jsme asi nějak špatně pochopili kalendář. V sobotu, den před Valentýnem a tři dny před čínským novým rokem, jsme si udělali Vánoce. Aby taky ne, když jsme měli ve čtvrtek výplatu. Jak jsem správně napsal - měli. Jako každý týden jsme se i tenhle řídili starým známým heslem:

Tak jsem pohledem na poslední příspěvek zjistil, že už jsem zase dlouho nic nenapsal. Tedy mimo filmových recenzí, které vychází na FilmPubu, kde jsem členem teamu. Taky už máme svou doménu a z původního "filmpub.panda.cz" jsme se přestěhovali na http://www.filmpub.cz.

Ne, že by cestování patřilo mezi mé velké koníčky, ale asi brzo bude. Jsem totiž takový cestovatel, že i ta nejnudnější cesta je se mnou zábava. Téměř vůbec u mne nehrozí, že by proběhla bez problémů. No a kdyby se náhodou zdála podezřele v pohodě, není problém nějaký ten zádrhel uměle vytvořit.

Tak jsem zase zpátky doma (York). Můj pobyt v ČR nebyl dostatečně dlouhý, abych stihnul navštívit všechny své přátele. Ono, za těch deset dnů se toho ani moc stihnout nedalo. Naštěstí se dobře znám, takže jsem si s sebou inteligentně nevzal moc práce. Stejně jsem nezvládnul ani to málo, co jsem měl. Vždycky, když jsem chtěl (měl) něco dělat, tak jsem dostal KOPR (Kur..ský Odpor k Práci) a udělal jsem jen to, co bylo opravdu třeba. Nějak jsem si pro tentokrát osvojil význam slova "prázdniny".