Nejel DinoSaur, kterého právě čtete, nejelo album fotek a některé další stránky. Nebylo to tím, že bych ukončil svoji činnost a na všechno se vys... teda všeho nechal.
Problém byl velice prostý. Shořel mi počítač. Jak shořel? Prostě chytl plamenem. Ano, i to se může opravdu stát. Nikdy předtím jsem to na vlastní oči neviděl a klidně bych to tak nechal. Pořád říkám, že nemusím mít všechno. Ale člověk míní...
Nejdříve stránky krátce nejely v úterý v noci 28. června. Musel jsem si vzpomenout na velice rafinované heslo, abych k počítači, na kterém všechno běží, nemusel jet sám a nechal jsem jej restartovat. Osobně se mi tam moc nechtělo, protože nebylo k k mání žádné přibližovadlo a nejbližší zastávka MHD je více jak kilometr od místa, kde je počítač umístěný. Ne, že bych neměl rád noční procházky, ale předešlou noc jsem se moc nevyspal, protože to zase "odešel" jeden pracovní (ne nedůležitý) počítač jinde a já to musel do rána dát nějak dohromady.
Ve středu ráno se pak situace opakovala. Řešení také – vzdálený restart. Když se to ale stalo odpoledne znovu došla mi trpělivost a jel jsem se na místo podívat osobně. Zčásti také proto, že jsem měl zrovna k dispozici auto. :-)
Počítač je umístěn na páteři Internetu v hostingovém centru firmy Sitel. Správce většiny mých domén, firma Forpsi, tam má pronajatou kovovou klec a umožňuje svým klientům umístění serverů.
Když jsem tam byl poprvé, vzpomněl jsem si na školní léta a zvláště pak na lékařské prohlídky. Před vstupem do místnosti si totiž musíte nazout návleky na boty. Kdo by to byl čekal zrovna tady.
Svůj počítač jsem našel vypnutý. Zkusil jsem ho zapnout, ale vypnul se znovu. A zase a zase. Nedbaje tolika předchozích varování (upřímně mě to ani nenapadlo) jsem podržel napájecí tlačítko o něco déle. A to byla chyba. Základní deska počítaše je natolik inteligentní, že když se jí něco nelíbí vypne celý počítač. A nemá moc ráda, když jí do jejího rozhodnutí někdo "kecá". Uvnitř vyšlehl plamen a do místnosti začal pronikat štiplavý dým... Vytrhl jsem kabel od elektriky a koutkem oka začal hledat kde tu mají na zdi pověšený hasící přístroj. Naštěstí nebyl třeba. Oheň se uhasil sám a na dráčka Soptíka, co chtěl být požárníkem, jsem si hrát nemusel. Nevábně vonící bednu jsem si tedy vzal s sebou do práce, abych zjistil rozsah škod. Nejdřív jsem si myslel, že jsem zanedbal při kompletaci termo pastu na procesor a ten mi za to udělal pá pá. Pak to ale vypadalo jenom na zdroj, což se mi docela líbilo, protože doma jsem měl ještě jeden, úplně stejný, takže to nebude takový problém.
Řekl jsem si, že alespoň zálohuji data, když už mám ten stroj na stole. Vypálených obvodů na obou discích jsem si všiml velice rychle. To byla ta nejhorší chvilka. Tím jsem totiž nenávratně přišel o veškerá data, která na nich byla.
V této fázi jsem byl rozhodnutý s veškerou touto svou Internetovou činností skoncovat nadobro. Navíc mi moc na náladě nepomohla návštěva u obchodníka, kde jsem kupoval komponenty. Reklamace bude zdlouhavá a není moc velká šance na její kladné vyřízení.
S touto informací jsem odešel z obchodu i s počítačem pod paží a s myšlenou, že už mám jenom poslední šanci na případnou záchranu dat. Vzal jsem podobný disk, přemontoval elektroniku na vyhořelý a zkusil počítač zapnout. Naběhl a mě se do žil vlila nová krev. Zkopíroval jsem data z obou disků (měla by být stejná, ale při tolika smůle najednou jsem na to nechtěl spoléhat). Vzal jsem nový disk a znovu nainstaloval celý systém. Na nový počítač jsem nahrál zálohovaná data, upravil podle potřeby a výsledkem je, že většina funkcí je již po cca dvoudenním výpadku obnovena. Zbytek dořeším dodatečně. Hlavním faktem je to, že DinoSaur zase žije a jedeme zase ještě chvíli dál.
Třikrát hurá. Hurá, hurá, hurá.
A poučení do budoucna? Nebudu už spoléhat na ukládání dat na dva disky současně a vymyslím nové a lepší zálohování tak, abychom já i vy, kdo na tomto stroji máte svoje data, mohli klidněji a déle spát.
