Ve večerních hodinách někteří příslušníci naší jednotky provedli průzkum (maskovaný jako romantická procházka), při kterém jsme zmapovali situaci na stanovišti. O několik hodin později bylo rozhodnuto o přezkoušení bdělosti a bojové připravenosti předsunuté jednotky. Z původně plánovaného dvoučlenného komanda, ve složení vrchní velitel Bizon a já, jsme nakonec zformovali desetičlenný útočný tým.
Příprava na akci spočívala ve vystrojení civilních členů vojenským oděvem, zakrytí obličejů bojovými barvami a ve vyzbrojení jednotky air softovými zbraněmi, noži, dělobuchy a ručním protitankovým granátem (RPG), včetně munice, kterou tvořila kombinace výbušných petard a prázdných plechovek od ledové kávy.
Dále pak se všichni pomodlili za účasti Ježíše a jako projev jeho náklonnosti potom pozřeli tělo i krev Páně. Následoval nástup, zadávání úkolů a přidělení zodpovědností za dílčí fáze operace jednotlivým členům.
V průběhu pochodu jsme se rozdělili na nehlučnou průzkumnou a útočnou jednotku a jednotku, jenž měla za úkol v druhém sledu vyhladit a zajistit dobyté území za pomocí výbušných prostředků. Zatímco první jednotka putovala rovnou k cíli, druhá ještě cestou absolvovala nácvik bojové akce. Marcela se ve tmě ztratila a když zbytek jednotky dorazil na křižovatku, přepadla je ze zálohy, z mysliveckého posedu, vodní pistolkou. Tímto činem si rázem vysloužila velkého uznání velení, protože dokázala zaskočit zkušené a ostřílené vojáky.
Mezitím již probíhala první vlna přepadu předsunuté jednotky. Potichu a po břiše jsme se vplížili do jejich tábora a zabavovali boty, batohy a nevyužité spacáky, aniž bysme někoho vzbudili. Nashromážděné věci jsme seskupili a přemístili mimo tábor. Potom jsme spojili obě útočné jednotky dohromady a začala druhá vlna útoku. Lítaly dělobuchy a náboje z RPG. Jaké bylo ale naše překvapení, když se ani tímto hlukem nepodařilo nikoho vzbudit. Proto jsme přešli na boj muže proti muži, zajali alespoň důstojníky. Tím jsme noční bojovou akci prohlásili za úspěšně ukončenou a vyhlásili ústup do základního tábora.
Cestou ještě vrchní velitel prověřil mou ostražitost, když jsme se odpojili od jednotky a on se mi ztratil v kukuřičném poli. Najednou jsem za sebou neslyšel kroky, tak jsem se zastavil a prozkoumával terén a když jsem se otočil, byl jsem sám. Ve zkoušce jsem ovšem obstál a důstojníka jsem nakonec našel.
Další dny v táboře probíhaly hladce. Bojové hry střídali hry sportovní, koupání, nákupy, vyzbrojení a vystrojení jednotky v Army Shopu a večerní posezení s nějakou tou malou kapičkou alkoholu.
Naší zpravodajské službě se podařilo zjistit, že by v průběhu sobotní noci, nebo nedělního dopoledně mělo dojít k napadení našeho hlavního tábora cizími jednotkami. Proto jsme v sobotu byli stále ve střehu až do té doby, kdy se opět zadařilo a zjistili jsme, že dvoučlenné přepadové komando nedorazí dříve, než v deset dopoledne.
Ráno jsme potom s vrchním velitelem "chytili jazyka", ze kterého se nám sice mnoho informací vytlouci nepodařilo, nicméně i to málo bylo pro nás přínosem.
Vlastní přepad proběhl kolem druhé hodiny odpolední. V lese se najednou objevila oblaka kouře z dýmovnice a zvědové z řad mladých seržantů hlásili pohyb cizích jednotek.
S útočníky se nám podařilo vytvořit družbu a po menším dýchánku u bulky v nedalekém lomu se posléze zapojili do dění tábora a výcviku kvalitních mladých seržantů. V neděli večer se naše taktická skupina již musela z tábora vzdálit za jinými úkoly v podobě bojových operací. Výcvik samozřejmě pokračoval i nadále, ale všechny další informace jsou TOP SECRET.
