No a tenhle náš kamarád jel na jih právě na jednu z jejich akcí, kde se "hraje na vojáky" a taky (nebo hlavně) chlastá. Podotýkám že ta hra se vůbec nepodobá těm, co jsme hráli jako malí kluci. Viděl jsem fotky z minulé akce a vypadalo to skoro jako z války. Bojový štáb, mapy, uniformy včetně hodností, dýmovnice a podobně.
Není proto divu, ze jsme se opravdu těšili. Dokonce jsem si kvůli tomu koupil i nový foták. Dlouho jsem vybíral a propočítával různé kombinace, ale nakonec mě dostal pád cen digitálních hraček. No, nekupte digitální foták Fuji DX-10 za 250 liber. Nedají se s tím sice dělat "umělecké" fotky, ale je to spíše o zachycení situace a něco jako reportážní foto. Pokud si s tou fotkou chcete hrát, tak pak už zase přichází na řadu počítač. Ale, aby jste mohli posoudit, jak to vypadá, mrkněte se do sekce s fotkama. Všechno na odjezd již bylo připraveno, měli jsme jet rovnou z práce. Jenže odpoledne se mi nějak udělalo tak blbě, že jsem nebyl schopen. Cítil jsem, jak slábnu a viděl jsem před očima barevné spirály. Takže jsem místo na výlet jel domů do postele. Byl jsem opravdu rád, že jsem vůbec dojel v pořádku a z auta jsem se skoro vyplazil. Doma jsem padnul v oblečení na postel a usnul. Pak jsem se probudil, vzal si prášky a pokračoval v léčení. V sobotu v poledne jsem vstal a už mě bolela jenom hlava, což se dalo snést. Celý den jsem se rozhodoval, jestli půjdu večer do kina, nebo do night clubu. Nakonec jsem to udělal tak, že jsem v osm jel do kina s tím, že až to skončí, tak jen kousek popojedu. Nevěřili byste ale, kolik lidí mělo zřejmě stejný plán. V kině bylo narváno tak, že jsem vzdal místní sport - stání ve frontě a jel domů.
Večer jsem potom vyrazil do města. Začínalo to docela zajímavě. Když jsem stál na křižovatce na červenou, z hospody mi přes okno jedna slečna z hloučku ukazovala, že nenosí spodní prádlo. Ne, že by se zrovna v hospodě vysvlékala, jen si sundala ramínka, čímž jí šaty sklouznuly trochu (možná více, než trochu) níže, než se obvykle nosí. Pak blikla zelená a já musel pokračovat v jízdě. Měl jsem štěstí, že jsem vyrazil docela brzy a tak jsem našel místo na parkování skoro u vchodu do klubu. Zaparkoval jsem sice v protisměru, ale to je tu povoleno. Byl jsem u Ziggyho, což je jeden z klubů, který dost upadl po tom, co se tady postavil nový "dvojklub" Ikon & Diva. Na to reagovaly další dva kluby Gallery a Toff's spojením jednak sebe samých, plus ještě přibraly do party dvě hospody. Ale tuhle situaci už jsem jednou popisoval. A na to doplatil právě Ziggy. Nutno ale podotknout, že tam stále chodí dost lidí. Není to nával, jako jinam, ale stačí to. Navíc ještě trochu změnili muziku a teď hrají skoro jako v ČR na diskotékách, což tady jinde slyšet není.
Dlouho jsem tam ale nevydržel. Dal jsem si jedno pivo a o půlnoci jsem společnost opouštěl. Nasedl jsem do auta a vyrazil. A tady právě začal ten hlavní problém. Jednak jsem ještě nikdy do protisměru nezaparkoval, jednak jsem také byl myšlenkami v klubu, navíc jsem pozoroval otáčející se policejní auto. Buďto jsem vyrazil hodně pomalu, nebo mě zmátla zaparkovaná auta a nebo naopak to druhé auto jelo hodně rychle. Už nevím. Prostě jsem byl ve špatný čas na špatné (v ČR správné) straně silnice. S protijedoucím autem jsme se vyhýbali asi tak na deset metrů, takže havárie se nekonala. Konalo se však něco jiného. Najednou jsem měl blikající policejní auto za sebou. Zastavil jsem u kraje a za chvíli už jsem seděl v dodávce. "Tak, pane řidiči, jak dlouho už jezdíte v Anglii? Kolik jste toho vypil? Kouříte?" Otázky následovali jedna za druhou. Dodatečně jsem byl rád, že jsem z toho klubu vypadnul tak brzo a měl tedy jen jedno pivo. Pro jistotu jsem jim ale ještě řekl, že jsem měl před deseti minutami i cigaretu. Ne, že by to byla pravda, ale detektor reaguje i na ni, takže to byla taková pojistka. I když, jak už jsem psal, měl jsem jen jedno pivo, což je tu povoleno. Za chvíli už jsem dostával instrukce a dýchal do přístroje. Musím říct, že je to pěkná makačka a nafouknout naše balónky je proti tomu dětská hra. Taky jsem potřeboval dva pokusy. Přístroj začal pracovat. Pořád tam svítilo oranžové světýlko, ale červené nakonec zůstalo zhasnuté. Pro vysvětlení: zelené znamená v pořádku, oranžové potom pil, ale v mezích a nakonec červené, to už znamená: "Tak půjdeme". Takže jsem se svým oranžovým prošel.
Na památku jsem ještě dostal tu trubičku, do které jsem musel foukat. Ne, že by na ní bylo něco zajímavého, ale kdybyste ji chtěli vidět, tak jsem ji vyfotil. Obyčejná plastiková trubička s otvory na obou stranách. Plus ještě jeden otvor uprostřed, který se napíchne na indikační přístroj. Tím by celé naše setkání mohlo skončit, ale to ne. Ještě přišlo na kontrolu dokladů. Naštěstí jsem s sebou měl řidičák, který používám jako tzv. ID. Prostě jako prokázání toho, že mi je na osmnáct.
Zatím se mi stalo pouze jednou, že by mě kontrolovali. Navíc to byla ženská (a jsem o hlavu větší než ona), které se zdálo, že mám dětskou tvář. Od té doby ji zdravím: "Hi, babyface". Takže řidičák bychom měli z krku. Co jsem ale neměl a co oni chtěli, bylo pojištění auta. O autě jsem žádný doklad fakt neměl. Potom, co nám ho třikrát za dva měsíce vykradli, už v autě nenecháváme vůbec nic. Ani (a nebo hlavně ne) doklady. Takže jsem vyfasoval papír, se kterým jsem se měl dostavit na policejní stanici. Naštěstí na kterékoliv a kdykoliv, takže jsem řekl, že přijdu hned zítra. Ještě chvíle vysvětlování, kde vlastně nějaká je. Potom nezbytné poučení: "Už nepijte a jezděte po levé straně". A rozešli jsme se v dobrém. Zatím.
V neděli jsem celý den čekal, až se Doom vrátí z akce a přemýšlel jak to zahrát, pokud to pojištění nemá. Samozřejmě, že Doom přijel až v noci, takže už jsem návštěvu na policii nechal na pondělí. Ale alespoň mě potěšil zprávou, že pojištění opravdu má.
V pondělí, hned po práci jsem vyrazil na nejbližší policejní stanici. Tam mě ovšem odpálkovali s tím, že musím jet do města na hlavní stanici, tak jsem teda jel. Cestou jsem si sice opakoval něco o "kterékoliv stanici", ale co se dá dělat. Našel jsem to docela v pohodě. Vystál jsem nezbytnou frontu, přišel jsem k okénku, kde seděl "příjemný" policista a vsunul mu pod sklem papír, který jsem dostal v sobotu. Potom jsem mu tam dal i to pojištění. Nevěřícně se na to podíval a zeptal se, jestli to je pojistka. Tak jsem mu to potvrdil. On si to okopíroval, vyplnil formulář velikosti A4 pak jsem zase odešel. Jestli jim to za to stálo...
Jen mě docela zaráží, že po mě nechtěli jediný doklad totožnosti a vůbec jim nebylo divné, že to auto je v pojistce psáno na někoho úplně jiného.. no nic,
