Hned v úvodu je potřeba poznamenat, že letošní ročník akce se obzvláště povedl. Rohlíčky sice nebyly obzvlášť vypečené (neměli jsme s sebou pekařova císaře, ani císařova pekaře), ale zato na počasí jsme si nemohli stěžovat. V tak nádherném počasí, se nám "Kraličák" ještě nikdy neukázal.
Každý rok prohlašuji, že jednou zorganizujeme jarní, či letní výpravu, abychom také šli nahoru někdy v době, kdy není všude po kolena sněhu, tma a mlha. Letošní původní plán počítal s výstupem na dřívější termín, ale po pečlivém uvážení byl tento nakonec odvolán. Jelo se ve více-méně standardní čas, na přelomu října a listopadu. Konkrétně od pátku 28. října, do neděle 30. října.
Nebudeme nikoho přesvědčovat, že nebyly žádné komplikace. Myslím, že tomu by žádný rozumný člověk, jenž má alespoň minimální zkušenosti s naším osazenstvem, ani nevěřil. Nejdříve jsme se nemohli shodnout na počtu účastníků, doobjednávali pokoje a upřesňovali termíny příjezdu. Počáteční obavy z nového personálu oblíbeného penzionu Nikol se rozplynuly již při prvním telefonátu. Paní vypadala hodně "v pohodě" a bez problémů měnila dispozice podle našich požadavků. Promptně zareagovala i na aktuální stav účastníků, kteří přijeli a povlékla nepřipravenou postel dřív, než jsme se stihli zabydlet.
Komplikace s počtem účastníků a hlavně přesnou hodinou odjezdu bývají vždy. Někdy větší, jindy menší. K naší spokojenosti a blaženému pocitu jsme i to nakonec zvládli na jedničku a vyrazili s nevelkým zpožděním, které (alespoň doufám) nikomu nijak zvlášť nevadilo.
Dohady o trase cesty, zastávkách, objížďkách a podobné strasti cestování, nepovažuji za problém. Všechny cesty přece vedou tam, kam potřebujeme. Navíc řidič nikdy nebloudí, ale kochá se.
Přesto všechno byl příjezd do Starého města netradiční. Za světla. Sám jsem byl překvapen, kolik je zde penzionů a ubytoven. Večer, když je tma, se většinou jezdí naučeným způsobem až na místo dobře známé. Z kopce, do kopce, přes náměstí směrem ke státní hranici a pod dalším kopečkem je oblíbená slečna Nikol. Tedy to je samozřejmě jméno chaty. Mužská část našeho osazenstva si nemůže dovolit opomenutí upřesnění, že se jedná o chatu, neboť by potom od svých něžných poloviček dostala, už ne tak něžné, bití hlava-hlava.
Brzkého příjezdu jsme využili ke krátké procházce, abychom si zvykli na nadstandardní přísun čerstvého zdravého vzduchu a nebyli druhý den zaskočeni předávkováním. Na nedalekém kopci upoutala naši pozornost nejenom krásně vybarvená podzimní krajina, ale také šedé a nebarevné vojenské bunkry. Silní jednici jich využili jako divadelní pódium a předvedli své recitátorské umění.
Je to až neuvěřitelné, ale dostalo se i na sport. Házecí létající talíř mezi námi svištěl tak svižně, že z blízkých obydlí jistě hlásili kompetentním úřadům výskyt UFO. Sám, ó velký, zdravotník zakončil sportovní odpoledne tím, že se zranil a upozornil na fakt, že se nic nemá přehánět. Na známém "sportem k trvalé invaliditě" asi něco opravdu bude.
Tak mě napadá, že my bychom se asi do žádného sportu neměli moc pouštět. Při nedávném přátelském basketbalovém utkání, uspořádaném na počest pokřtění nových želeckých košů, došlo minimálně ke třem zraněním. Tedy, pokud mě paměť moc neklame. Minimálně svou naraženou kost pociťuji dodnes.
Večerní program se již odehrával v méně nebezpečném rytmu a v prostředí důvěrně známém.
Nejprve proběhl krátký uvítací "meeting" na pokoji s magickým číslem jedna, kde sídlila již zdomácnělá dvojice, která tvořila předvoj a byla ve Starém městě už od středy. Následně expedice vyrazila do nedaleké vinárny pozdravit šicí stroj (modří už vědí). K mé spokojenosti zde stále mají na jídelním lístku oblíbené jídlo "Nenasyta". To se skládá ze 100g kuřecího, 100g vepřového a 100g hovězího masa, 75g kroket, 75g hranolek, dvou bramboráčků a oblohy. A to všechno za necelých 160 Kč. No, řekněte sami, kdo by odolal...
Ústředním programem večera se stala hra "Městečko Palermo". Hra, při které prostí občané městečka Palerma bojují proti mafiánům, nám vydržela až do pozdních nočních hodin. To se k nám připojili i poslední dva členové výpravy, kteří si zkrátili cestu výletem do Německa.
Po zavírací době vinárny přišlo na řadu rozhodování, co s načatým večerem.
Nabízela se návštěva místního podniku nevalné úrovně a nechvalné pověsti, námi interně nazývaného "Hašiš". Nicméně, s přihlédnutím k množství vlastních zdrojů, pro život tolik potřebných tekutin, jsme nakonec zvolili variantu prostředí pokoje číslo jedna. Tady pokračovala zábava v plném proudu, dokud nezačali první odpadlíci narušovat "jednání" svým odchodem. Zřetelně si pamatuji svoje "Dopiju a jdu za chvíli spát". Jenom ta chvíle trvala nepoměrně delší čas, než jsem předpokládal. Zabrali jsme se do rozhovoru a témata nevážná i vážná a já odkráčel až v brzkých ranních hodinách.
Nesmím zapomenout poděkovat svému bratrovi za hudební doprovod při sprchování. Přes padající vodu jsem z chodby zřetelně slyšel "tichý a melodický" ústřední song seriálu Přátelé zeleného údolí... Oceňuji dobře zvolený termín expedice, kdy mimo lyžařskou sezónu je vždy celá Nikol pouze pro nás.
Za několik minut se, alespoň navenek, chata ponořila do temného ticha v očekávání nadcházejícího velkého dne vlastního výstupu.
