Jubilejní desátý ročník se bohužel nemůže konat v původně slibované lokalitě Drysického lomu. Pozemek má totiž nového majitele a ten si víc, než nepřeje, aby se na jeho území jakékoliv akce konaly. Podle všeho to ani nevypadá, že by se podařilo zlomit jeho nevůli, aby alespoň naposled udělal výjimku.
Této situace jsem se obával ze všeho nejvíce. Skala je totiž k organizování podobných událostí jako stvořená. Vždycky jsme mohli jenom děkovat za příhodu, kdy po jednom z těžebních odstřelů vytryskl na dně (tenkrát ještě funkčního a suchého kamenolomu) pramen, který lom naplnil vodou a ukončil tak těžbu kamene. Prostor se tím z pracovního proměnil v místo oddechu. Po mnoho let jsme měli místo, kde jsme se mohli koupat, tábořit, dělat ohně, organizovat nejrůznější seance, opékat, blbnout a kdo ví, co ještě.
Tak s tím je teď bohužel konec. Docela rád bych věděl, jaké má pan majitel další plány. Ale na druhou stranu mám dost strach, že to v příštích letech bohužel zjistíme.
Ale dost bylo skepse. Stačí, že jsem si těch pár minut smutku užil já. Mozek mi pracoval na dvě sta procent. Za poslechu živého vystoupení ostravské kapely Buty jsem přemýšlel "co teď". Co sakra teď? Poté, co jsem se rozhodl neriskovat střet několika opilých výtržníků (tím myslím nás) s místní policií, přišel můj dobrý a skvělý bratr s neméně skvělou a spásnou nabídkou. Přiznám se, že už jsem si pohrával i s myšlenkou, celou akci "odpískat". Ale pak jsem dostal novou krev do žil. Akce se uskuteční u něj na statku. On teda ten statek není tak úplně jeho, ale to nám zase tak moc nevadí. Hlavní je, že nebezpečí, přímo ohrožující konání akce, je zažehnáno. Samozřejmě to již nebude ono, ale nedá se nic dělat... Dělat, dělat...
Teda dělat se trochu bude muset. Musíme "zaplatit daň" za prostor. Takže v průběhu dne proběhnou nějaké manuální práce na opravách dvora. Práce není povinná, ale přivítáme jakoukoliv pomoc. Pro ty, kdo z nějakého důvodu nechtějí (nebo nemohou) přiložit ruku k dílu, vymyslíme nějaký náhradní program. Třeba návštěvu onoho lomu, kam nemůžeme. Za tu chvíli, co bysme tam byli, nás nikdo vyhodit nestihne. Pak je tu možnost romantických procházek k novému rybníku, či do bývalé pískovny. No a pokud bude již napuštěné a otevřené koupaliště, mohou otužilci vyrazit i sem.
Pokud vás tedy neodradila malá změna lokality a programu, může se vyrazit. Cesta je v podstatě stejná, jenom se pojede o kilometr dál. Abych se zbytečně neopakoval, můžete se mrknout na tuhle adresu.
Doufejme tedy, že dále to již půjde podle plánu a nedojde k žádným dalším změnám. A pokud by se snad ještě něco změnilo, tak doufejme, že to zvládneme zase nějak vyřešit. Prostě alkoholici si žádnou pijatiku nedají zkazit za žádnou cenu.
